Info.cz: Zachraňme včelaře aneb Peníze na med v Evropském parlamentu. Komentář Dity Charanzové

Med je pro řadu z nás docela běžnou potravinou. A včela hmyz, před kterým je třeba mít se na pozoru podobně jako před vosou. My Češi jsme ale s trochou nadsázky národem včelařů, v Evropě určitě patříme v tomto ohledu k těm nejaktivnějším. A tak se určitě i mezi čtenáři tohoto sloupku najdou tací, kteří ví, že kvalitní med na našem stole vůbec není samozřejmostí, a že by se možná spíše včely měly mít na pozoru před lidmi.

 

Jsme to my, kdo v mnoha ohledech ohrožujeme jejich existenci. A jsme to ale také my, kdo by dramatické vymírání včelstev pocítil víc než citelně. Přes tři čtvrtiny výroby potravin v Evropě totiž na opylování včelami přímo závisí. I proto se včely dostaly na plénum Evropského parlamentu. A proto také doufám, že budeme na včelaře pamatovat i v dalším rozpočtu EU od roku 2020 lepší podporou jejich práce. Rozhodně je to potřeba. 

 

Už samotný fakt, že je med třetím nejčastěji padělaným produktem na světě, ukazuje, o jak rozsáhlý problém se jedná. I na tak dobře střežený trh, jako je ten evropský, se dostává až pětina pančovaného medu, který je buď různě doslazován, nebo jinak upravován, případně domícháván medem, který nepochází z evropských úlů a včelstva jsou například léčena u nás zakázanými antibiotiky.

 

Není žádným tajemstvím, že největším dovozcem medu do EU je Čína, a tak si myslím, že i v tomto případě je na místě jednak zvýšená kontrola všech dovážených medů, jednak také prošetření cen, za které se k nám med dostává. Čínský med je totiž mnohdy o polovinu levnější než ten evropský, a tak je na místě otázka, zda je možné takové částky dosáhnout bez dotovaného státního hospodaření či jiných dumpingových praktik. 

 

Nekalá konkurence, nejrůznější škůdci i nemoci, některé chemikálie a praktiky používané v zemědělství, změna klimatu a zhoršování stavu životního prostředí. To je výčet problémů, s nimiž se dnes včelaři potýkají. Proto by na podporu včelstev měla lépe pamatovat i Společná zemědělská politika. O tom, jak bude vypadat, které obory a jak bude podporovat EU po roce 2020, se rozhoduje už dnes. Proto je tato otázka mimořádně aktuální. Zatím v tomto směru Evropská komise příliš štědrá není, na včelařství myslí jen 0,0003 % z celého rozpočtu zemědělských dotací. Komise by ale v novém období měla pamatovat nejen na velké produkce, ale i na mikropodniky a malé a střední firmy. 

 

Pro nás spotřebitele, kteří si chceme koupit kvalitní med nejen u svého známého včelaře, ale i v nejbližším supermarketu, je pak podstatné, abychom se jednak zbavili matoucích značení medu vyráběného z různých směsí, kde není možné se dopátrat, odkud produkt vlastně je, případně v jakém poměru v něm jsou zastoupeny medy s různých končin světa. Mnohem přísnější podmínky pro značení medu mají už i v Argentině či Mexiku. 

 

Druhou věcí je pak důslednější kontrola. Ta nám dnes zkrátka chybí, a zde zdůrazňuji, že mluvím o medu ze třetích zemí, tedy nikoli o tom, který produkují evropští včelaři. Použití lepších metod, zvýšení frekvencí kontrol i možných sankcí za porušení pravidel, posouzení některých dovozů z hlediska nekalých praktik – to vše je možné a já pevně věřím, že k tomu v rámci zachování evropského včelařství brzo dojde. 


Autorka je česká europoslankyně (ANO/ALDE), místopředsedkyně Výboru pro vnitřní trh (IMCO) a náhradnice ve Výboru pro mezinárodní obchod (INTA).