Přísnější emisní limity: Nestěhujme problém znečištěného ovzduší ze západu na východ.

Emise. V těchto dnech skloňované ve všech pádech. Je dobře, že se tato debata vede a je mimo jakoukoli pochybnost, že je třeba problém klimatických změn a znečištěného ovzduší řešit. Pokud ale má být snaha o nápravu úspěšná, nelze se zaměřit jen na jeden segment, v tomto případě na automobilovou dopravu. Ve výčtu znečišťovatelů ovzduší rozhodně nehraje prim.

Evropské instituce si v posledních týdnech pinkaly návrhy, jak nejlépe nařídit snižování emisí v horizontu dalších desetiletí. Nejprve to byla Komise, která přišla s celkem realistickým řešením (snížení o 30 % od roku 2030), aby ji následně přehlasoval Parlament s cíli mnohem ambicióznějšími (snížení o 40 % ve stejném období). Ve finále Rada ministrů životního prostředí všech zemí EU přišla ve středu nad ránem s “kompromisní” verzí. Auta vyrobená po roce 2030 by měla produkovat o 35 % méně CO2 než v roce 2021. Osobně bych ale preferovala postup mírnější, tedy pomalejší snižování emisní zátěže.

Naše snaha právě o mírnější přístup ke snižování emisní zátěže z automobilové dopravy je celkem logická. Na první pohled se může zdát, že ji vede zájem ochránit co nejlépe konkurenceschopnost našich automobilek, tedy jednoho z významných zaměstnavatelů v ČR. Jen u nás má díky němu práci téměř půl miliónu lidí, snížení objemu výroby v důsledku výrazného zdražování aut a tedy snížení prodeje, bychom zaznamenali velmi citelně.

Je třeba brát v potaz i druhý aspekt. Nařízení se týká primárně nově vyrobených aut. Podle společnosti Cebia se ale například vloni na českém trhu prodalo 750 000 ojetých aut, z toho téměř čtvrtina pocházela ze zahraničí. Průměrné stáří vozu? Deset let. Obávám se, že zde je odpověď na otázku, jak zareaguje spotřebitel, při výběru mezi nákupem ojetého vozu ze zahraničí se spalovacím motorem, nebo ekologicky čistého elektromobilu za čtyřnásobek ceny. Ke splnění podmínky celkového snižování emisní zátěže totiž výrobci dojdou velmi pravděpodobně pouze cestou výrazného zvýšení podílu elektromobilů ve výrobě.

Jistě se najdou lidé, kteří si z mnoha dobrých důvodů právě elektromobil zakoupí. Obávám se ale, že více bude těch, kteří na to prostě mít nebudou. A nemluvím jen o českých zákaznících, ale o všech z tzv. nových zemí EU. Tedy zemí kde je kupní síla obyvatel jednoduše nižší. Je řešením přestěhovat problém se znečištěným ovzduším ze západu na východ EU?

Nemluvě o tom, že Česko zatím prostě není připravené pro hladký přechod k ekologičtějšímu způsobu přepravy. Totálně nám chybí síť elektrostanic pro nabíjení elektromobilů. Uváděné počty se liší, jisté ale je, že se stále pohybujeme v řádu několika stovek na celou ČR. Jen pro srovnání, čerpacích stanic zde máme kolem 4 000. V tom má Česko velký dluh a handicap.

Řešme, jak ustát klimatickou změnu s minimální ztrátou. Podporujme rozvoj nových ekologicky šetrných technologií. Buďme ve světě příkladem toho, jak se chovat zodpovědně. Zůstaňme přitom ale nohama na zemi, nevylejme s vaničkou i dítě. Udělat z automobilového průmyslu obětního beránka této snahy by bylo krátkozraké a zbytečné. Rada rozhodla o revizi tohoto nařízení po pěti letech. Využijme tuto možnost pro reflexi skutečného stavu věcí.

Autorkou komentáře je česká europoslankyně Dita Charanzová (za ANO/ALDE). 

Zveřejněno: Info.cz (14. 10. 2018)