Bezpečnější internet pro děti - téma odborné konference v Praze

V Poslanecké sněmovně uspořádala Dita Charanzová další konferenci na téma bezpečného internetu. Jako ambasadorka projektu Safer internet pro Českou republiku se problematice dlouhodobě věnuje. Na odborné konferenci tak vystoupila řada odborníků z řad policistů, akademické sféry, ale i lidé z praxe, odborníci, kteří se problematikou dlouhodobě zabývají např. v Dětském krizovém centru či Lince bezpečí. Záštitu akci dala prof. Helena Válková, která zde také vystoupila.  

Zde je příspěvek Dity Charanzové k problematice:

Bezpečnost dětí v online prostředí. Když jsem se začala tímhle tématem před nějakými dvěma lety zabývat já, popravdě jsem ani netušila, o jak rozsáhlou problematiku jde. Ani jako politik, ani jako rodič. Postupem času se mi začaly odkrývat další a další roviny – temná zákoutí internetu, viděla jsem, v jakém ohrožení jsou v online prostředí ty nejzranitelnější skupiny, v tomto případě zejména děti. Jaké praktiky agresoři používají a kam až konkrétní případy mohou vést.

Pro mne to byl také důvod se věcí začít víc zabývat – vyhledávat aktivity, které se v tomto směru dějí, podporovat je a pomáhat jim. A nakonec také přijmout tu výzvu a stát se ambasadorkou projektu Safer Internet pro Českou republiku. Jedná se o celoevropskou iniciativu Evropské komise, která podporuje dílčí aktivity v jednotlivých zemích.

Asi se shodneme na tom, že z globálního hlediska hodnotíme Evropu jako relativně bezpečný a dejme tomu kultivovaný prostor. O to překvapivější pak bylo zjištění, že 79 %, tedy téměř čtyři pětiny celosvětového obsahu se sexuálním násilím na dětech bylo v loňském roce uloženo na URL adresách v Evropě. Mezi pěticí států s nejvyšším podílem sexuálního násilí na internetu jsou hned tři z Evropské unie. Naprosto jednoznačně vévodí Holandsko, kde najdete skoro polovinu všech těchto adres.

Toto jsou naprosto odstrašující informace. Máme zde reálný problém, nejsou to jen nějaké chiméry, které si tu uměle vytváříme. Prevence a restrikce musí jít ruku v ruce.

Z průzkumů víme, že každé polovina dětí chatuje na internetu s cizími lidmi, že každé šesté dítě je ochotno zaslat svoji intimní fotku či video cizí osobě. Vůbec neví, do jaké spirály vydírání se může takovými kroky dostat a jak fatální následky to může mít. Vítám proto všechny aktivity, které možné důsledky rizikového chování na internetu ukazují. Skvělou práci odvádí všichni, kteří trpělivě objíždějí školy, odkrývají rizika, ukazují možné důsledky, případně je pomáhají řešit. Podle mého názoru by ale měly být rizika internetu vysvětlována ve školách také v rámci školních osnov, každé dítě by mělo mít šanci se s nimi seznámit.

Přes veškerou snahu ale býváme slabým článkem (pro někoho možná překvapivě) my rodiče. Často přesně nevíme, jaké stránky naše dětí navštěvují, jak se na internetu chovají. Netušíme, zda a jak s nimi o problému mluvit a jak se chovat v případě, kdy k nějakému incidentu opravdu dojde. Tam by se měla osvěta upínat. Jak se ukazuje, například jen 2 % (!) dětí by se se svým problémem svěřilo rodičům, pokud by je na internetu někdo vydíral. Toto musíme změnit.

Co se týká restrikce, tedy postihů pro agresory, můžeme se bavit o tom, zda jsou dostatečné či nikoli. Druhou věcí pak je, jaké tresty jsou pak v reálných případech ukládány soudy. Zejména u odvolacích soudů pak bývají původní tresty spíše snižovány, často až na úroveň podmínečných trestů.

Letos si připomínáme třicet let od podepsání Úmluvy o dětských právech. Za tři dekády se toho v naší společnosti změnilo opravdu hodně, jedno ale zůstává. Zájem dítěte by měl být vždy na prvním místě. Má právo na zvláštní ochranu, ať už ve světě reálném, nebo virtuálním.

Dita Charanzová, místopředsedkyně Evropského parlamentu, ambasadorka Safer internet pro ČR