Na informační dálnici v odstavném pruhu?


Na internetu najdeme nejen recept na guláš, na život nebo na lásku, ale taky program kina nebo nejkratší cestu z Prahy do Brna, když se zrovna (náhodou) s D1 nedá počítat. Vedle toho ale síť sítí slouží taky při ztrátě občanky (kam to hlásit), při ztrátě zaměstnání (kde zažádat o podporu), při stěhování uvědomělého voliče (kde zajistit voličský průkaz) nebo v případě, kdy uvědomělý volič kontroluje správnost výběru volebního lístku (jak hlasovali).

Jinými slovy i webové stránky veřejného sektoru jsou minimálně občas užitečné v každodenních situacích. Pro ty, kterým zrak slouží, rutina. Pro slabozraké ale často velký problém a mnohdy důvod k vyhledání pomoci či asistence. Abych nehlásala vodu a nepila víno, na svých webových stránkách už jsem základní úpravu – tedy možnost zvětšení písma – nechala provést. Mimochodem úkon to byl velmi jednoduchý a netrval déle než několik málo ho din práce programátora.

Právě o tom, kde všude by přístup k digitálním informacím měli lidé se zrakovým či jiným postižením mít, nakolik je pro ně i takové začlenění do společnosti důležité a v současném světě v podstatě nezbytné je dnešní (19. 11.) panelová diskuze v Evropském parlamentu. Tu zahajuji z titulu zpravodaje směrnice, která danou problematiku řeší. Směrnice bude definovat rozsah povinností veřejného sektoru, rozuměj míru dostupnosti webových stránek postiženým lidem. A právě v té souvislosti vyslovují některé státy obavy, zda to všechno „zvládnou“ (zejména úřady na lokální úrovni). Právě takový stín pochybnosti a nejistot byl také hnací motor pro „European Disability Forum,“ které dnešní panelovou diskuzi svolalo. Přizvali na ní kromě europoslanců a samotných handicapovaných také zástupce sektoru ICT a představitele těch států, které zajišťují přístup k informacím všem bez rozdílů. Věřím, že diskuze ukáže, jak málo stačí k tomu, abychom některým z nás pomohli obrovským způsobem. To se nakonec ukáže už za pár týdnů, kdy se EP začne problémem zabývat. Budu vás informovat...